Synagoga ve Šternberské ulici je poprvé zmiňována v letech 1854 - 1855 zřejmě jako novostavba. V přízemí měla půlkruhovitě ukončená okna a nad nimi kruhová, 3 v západním průčelí, 4 v bočních stěnách, a 3 v apsidě (dnes zazděná), byla tedy velmi prosvětlenou stavbou. Z ulice se sestoupilo do předsíně, kde je vlevo schodiště na ženskou galerii, umístěnou v západní části a s prolamovaným zděným parapetem.
Synagoga ve Šternberské ulici je poprvé zmiňována v letech 1854 - 1855 zřejmě jako novostavba. Je to netradiční pozdně klasicistní resp. empírová stavba, s podobnými prvky jako synagogy v Benešově (1845), Novém Strašecí (1856) nebo Vodňanech (1852). V přízemí měla půlkruhovitě ukončená okna a nad nimi kruhová, 3 v západním průčelí, 4 v bočních stěnách, a 3 v apsidě (dnes zazděná), byla tedy velmi prosvětlenou stavbou.
Z ulice se sestoupilo do předsíně, kde je vlevo schodiště na ženskou galerii, umístěnou v západní části a s prolamovaným zděným parapetem. Velký klasicistní svatostánek s rozeklaným štítem a nástavcem s kartuší a nápisy byl umístěn v apsidě na zvýšeném pódiu, cenná místní práce (ještě na počátku okupace byly ve svatostánku chovány nejméně 4 svitky Tóry). Interiér osvětlovaly menší mosazný a zajímavý velký železný klasicistní lustr a řada nástěnných světel. Hlavní prostor zaujímaly dvě řady s 10 - 12 lavicemi pro 5 osob (celkem 100 - 120 mužských sedadel). Bohoslužby se zde konaly až do třicátých let 20. století, před válkou již pouze o hlavních svátcích.
V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení předáno židovské obci do Benešova. Po deportaci místních Židů byla ještě za války synagoga využita jako skladiště starého železa. Po válce budovu synagogy převzalo do vlastnictví město, v roce 1957 byla budova v úrovni galerie přestropena, přičemž podlaha byla zvýšena cca o 1 m a vyrovnána s úrovní vstupu, vysoká okna v dolní části zazděna, v patře zřízen byt a v dolní části kadeřnictví. V roce 1995 byla převedena do vlastnictví Židovské obce v Praze, městem obnovena vnější fasáda, od roku 2002 zde místní občanské sdružení usiluje o zřízení informačního střediska a výstavní síně. Kadeřnictví zrušeno a v roce 2003/04 přízemí adaptováno na informační středisko a výstavní síň (nové dveře, WC, výmalba, keramická dlažba). Výstavní síň poprvé zpřístupněna o vánocích 2004, putovní výstava Židovského muzea v Praze probíhá od 17.6.2005.
Při obnově byl proveden restaurátorský a archeologický průzkum, zjištěna původní keramická dlažba, v zásypu nalezen fragment železného lustru. Stavba je velmi dobře zachována, patrně chybí hvězdy na střeše a nápis nad vstupem.