Správní území městyse Divišov se rozkládá na sedmi katastrálních územích o výměře 3 098 ha. Ve správním území leží tyto místní části: Dalovy, Křešice, Lbosín, Měchnov, Radonice, Šternov, Zdebuzeves. V městysu žije 1 600 obyvatel (rok 2015). V říjnu 2006 obdržela obec z rukou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky dekret o udělení titulu městys.
Divišov je bývalé poddanské město. Založení spadá do období před r. 1130, do doby vlády Břetislava I. Zakladatelem byl Diviš, člen Břetislavovy družiny. V místech, kde se nachází starobylá budova děkanství, stávala tvrz, kolem níž se začala tvořit osada. Před r. 1242 založil syn Diviše z Divišova Zdislav hrad Šternberk. Jméno mu dal po svém erbu, zlaté osmicípé hvězdě v modrém poli. Teprve tehdy se stali z Divišovců Šternberkové. V roce 1545 byl Divišov povýšen na město s právem tržním a hrdelním (privilegium krále Ferdinanda I. na žádost Jana Holického ze Šternberka). Město zároveň dostalo pečeť a znak. Zlatá hvězda ve znaku připomíná pány ze Šternberka. O poměrech v Divišově hodně vypovídá Smolná kniha z let 1617–1751, která přetrvala i hrozný požár v roce 1742, kdy téměř celé město lehlo popelem. V roce 1870 zde vznikla sametárna. Na světové výstavě v roce 1900 ve Francii byly tyto plyše a samety vysoko oceněny. Roku 1948 založil zde Jaroslav Simandl továrnu na závodní motocykly značky ESO, později JAWA. Zpočátku vyráběl ve své dílně náhradní díly na motor JAP. Velký zájem o díly podnítil Jaroslava Simandla ke stavbě kompletního motoru. V roce 1950 byl vyroben první motor, později nazývaný ESO. Motory se záhy začaly montovat do rámů vlastní výroby, čímž byla zahájena produkce kompletních motocyklů ESO. Souběžně s plochodrážními motocykly se v Divišově vyráběly i motocykly pro motokros a silniční závody. Značka ESO, později JAWA, se stala nejúspěšnější značkou v 75leté historii ploché dráhy. Motocykly se v Divišově až na malé přestávky vyrábějí dodnes.
Kostel sv. Anny – Zdebuzeves
Asi v první polovině 14. století byl postaven kostel skládající se z pravoúhlého presbytáře a obdélníkové lodi. Hranolová věž byla přistavěna k západnímu průčelí patrně později, ještě mladší je pravoúhlá sakristie v ose presbytáře. Gotický je sanktuář v severní stěně presbytáře (kamenný s profilovaným pažením, které se nahoře sbíhá ve hrot). Stavební podoba objektu v pohledu od jihu je dochována na kresbě zeměměřiče Antonína F. Zástěry z r. 1753, nejnápadnější jsou tři půlkruhově ukončená okna v boku lodi. Při úpravě kostela v roce 1836 byla okna v lodi nahrazena v každém boku jedním širokým oknem segmentovým.
Kostel sv. Bartoloměje – Divišov
Původní kostel, stejně jako všechny stavební historické památky, vzal za své v roce 1742, kdy vyhořelo téměř celé městečko. Zničeny byly i úřední knihy, farní matriky. Nový kostel sv. Bartoloměje byl neprodleně postaven na místě starého v letech 1744–1748. Vysoká věž, vystupující jako rizalit ze vstupního západního průčelí, byla dokončena až roku 1793. Barokní kostel je jednolodní, s presbytářem ukončeným segmentově a s obdélnými přístavky (oratoř a sakristie). Vnitřní zařízení sem bylo převezeno z jiných chrámů (z Karlova v Praze sloupový oltář raně barokní, v nástavku s kopií Madony Area coeli z roku 1760, sloupový oltář sv. Kříže z třetí čtvrtiny 17. století a sloupový oltář sv. Václava z roku 1661, z klášterního sázavského chrámu rámový oltář sv. Prokopa s velkolistým akantem z doby kolem roku 1700). Na vypouklém řečništi je mezi válečnými trofejemi a rokajovou výzdobou plastický alianční znak majitelů českošternberského panství Františka Adama z Roggendorfu a Barbory Marie, rozené z Gotzenu. Do vnější stěny sakristie jsou zasazeny tři figurální náhrobníky. Na jednom je postava rytíře se šternberským znakem, na dvou ženské postavy se znakem rodu pánů z Říčan. Pocházejí z konce 16. století. Je zde pochována dcera krále Jiřího z Poděbrad Eliška.
Kostel sv. Martina – Měchnov
Kostel sv. Martina je románského původu z doby kolem 13. století. Kostel je jednolodní, obdélný s apsidou, hranolovitá věž v západním průčelí je nepochybně mladší. Vstup z věže do lodi je gotický. Jinak byla stavba pravděpodobně v 18. století barokně upravena.
Muzeum života židovské obce v Divišově a synagoga
Židovské osídlení vzniklo v Divišově před rokem 1685. Synagoga, ve které se muzeum nachází, byla postavena v 1. polovině 19. století v pozdně klasicistním stylu s apsidou. Na rekonstrukci budovy, která byla ukončena na podzim roku 2004, se finančně podílela EU. Expozice mapující život židovského osídlení v regionu byla vybudována ve spolupráci svazku obcí CHOPOS, obce Divišov, Židovského muzea v Praze a Muzea Podblanicka ve Vlašimi.
Synagoga ve Šternberské ulici je poprvé zmiňována v letech 1854–1855, zřejmě jako novostavba. Je to netradiční pozdně klasicistní, resp. empírová stavba, s podobnými prvky jako mají synagogy v Benešově (1845), Novém Strašecí (1856) nebo Vodňanech (1852). V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení předáno židovské obci do Benešova. Po deportaci místních Židů byla ještě za války synagoga využita jako skladiště starého železa. Po válce budovu synagogy převzala do vlastnictví obec, v roce 1957 byl v úrovni galerie postaven strop. V roce 1995 byla budova převedena do vlastnictví Židovské obce v Praze.
Další zajímavosti, památky
Zdebuzeves
• Pomník válečným hrdinům na náměstí
• Pomník padlým v 1. světové válce
• Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Lbosín
• Zvonička uprostřed návsi, pod kterou naleznete o Vánocích betlém vyrobený místní řezbářkou
• Rozhledna Špulka
Měchnov
• Dva duby letní, které jsou prohlášeny za památné stromy
Šternov
• Židovský hřbitov