Správní území obce Drahňovice se rozkládá na jednom katastrálním území o výměře 817,43 ha. V obci žije 88 obyvatel (rok 2015). V roce 1850 dosáhla obec maximální velikosti, 484 obyvatel, která byla doprovázena i rozsáhlejší výstavbou obytných hospodářských stavení a vybavenosti.
První písemná zmínka pochází z roku 1401, kdy Bohdal z Drahňovic postoupil některé části svého statku klášteru svatého Prokopa na Sázavě.
První zprávy o hospodářském a sociálním stavu vesnice jsou dochovány z roku 1654, z doby takzvané "berní ruly". Byl to pokus o sčítání obyvatelstva a půdy k berním účelům. Roku 1899 obec postavila vlastní školu, navštěvovalo ji 56 žáků a byla jednotřídní. K obci náleží i starobylá myslivna "Hátka", která byla dřevěná, v roce 1916 byla přestavěna s použitím žulového kamene.
Pozemková reforma v roce 1926 na velkostatku Šternberk příznivě ovlivnila majetkové poměry v obci v podobě přídělů půdy obyvatelům Drahňovic. Došlo k přestavbám domů a přístavbám stodol. Také hostinec doznal změny. Byl přestavěn a rozšířen o taneční sál. Tím nastal čilý společenský ruch, v němž významnou roli hrál hasičský spolek.
Období 2. světové války a po roce 1945 se promítlo negativně do postavení Drahňovic. Počet obyvatel klesal jejich odchodem do větších měst. V 70. letech byly Drahňovice připojeny k českému Šternberku. Po roce 1991 se stává obec opět samostatnou. Obec si zachovala několik kulturních památek: kapličku se zvonicí a budovu staré školy. V okolních lesích se nachází část Jedlovka, kde jsou mohyly z poslední doby pohanské a kde bývala prehistorická keramická osada. Dále pak Hradce, jež bývaly slovanským a předslovanským hradištěm. Pírka jsou zbytky milířů a pecí na výrobu kolomaze a smoly ze 17. a 18. století.
Malé Hasičské muzeum
Malé Hasičské muzeum, které stojí na drahňovické návsi, bylo nápadem několika místních lidí, kteří ho dovedli až ke zdárnému konci. Najdete zde totiž starou historickou stříkačku, která stála ve stodole. Místní obyvatelé si řekli, že by byla škoda, kdyby ji lidé neviděli. Vybudovali prosklené muzeum, v němž je možné si prohlédnout nejenom stříkačku, ale i další hasičské náčiní a uniformy.
Mokřady
Drahňovická mokřadla nalezneme na sever od obce Drahňovice v hluboce zařízlém údolí Křešického potoka. Je zde několik státem chráněných lokalit. Nejhodnotnější část údolí při dolním toku potoka, která si zachovala své původní kvality téměř neporušené, je navržena k vyhlášení maloplošným chráněným územím. Zdejší louky jsou kvalitní ukázkou mokřadních luk s typickou květenou, v rámci Podblanicka se jedná o výjimečnou lokalitu. Z vzácných a zvláště chráněných rostlin mokřadů zde roste česká orchidej prstnatec májový nebo suchopýr úzkolistý, význačný bílým chmýrem. K vzácnějším rostlinám zdejších mokrých luk patří i ocún jesenní, který kvete na podzim.
Obhospodařování mokřadních luk představuje velký podíl ruční práce, proto nebyla mokřadla dlouhodobě sečena a vzácných rostlin ubylo. Drahňovická mokřadla nyní obhospodařuje český svaz ochránců přírody Vlašim v rámci programu pozemkového spolku. Obnova sečení luk by nebyla možná bez spolupráce s vlastníky pozemků a vstřícnosti občanů Drahňovic. Díky pravidelnému sečení se tak návštěvníci při procházce mohou kochat květy kohoutků a čertkusů nebo se zaposlouchat do hlasu žab, osidlujících některou z nově vybudovaných tůní.